Hubneme úsěšně - Bílé zlato?

Vyhledávaný výraz musí mít minimálně 3 znaky.

Bílé zlato?

6. 1. 2013 21:15

3 suroviny, bez kterých se naše kuchyně neobejde: cukr, sůl, mouka. Pojďme se na ně podívat trochu do detailu. Při nákupu velmi snadno zjistíme, že se s těmito surovinami můžeme setkat současně i v jednom produktu, například v pečivu. Víme ale, do jaké míry je produkt z těchto surovin přínosem pro naše tělo? Víme, které živiny tělu dodají, a nebo mu naopak uškodí? Z etiket se sice můžeme dočíst o energetické hodnotě, občas nám i výrobce prozradí složení, ale jsou tyto informace pro nás dostačující? Nevybral jsem tyto 3 suroviny do článku náhodně, protože mají jedno společné: zpracování tzv. rafinování. Všeobecně lze hovořit o rafinaci, jako o procesu, který může u potravin prodloužit trvanlivost nebo zlepšit chuť. Mimo jiné u výše zmíněných surovin zapříčiňuje také tak jasně bílou barvu. Má ale i nemalé negativní dopady – odstraňuje obrovskou část přirozeně se vyskytujících, a pro tělo tolik potřebných látek, jako jsou vláknina, vitamíny, minerály a stopové prvky. Pro lepší přehled si rozebereme tedy každou surovinu zvlášť.

Sůl

Nerafinovaná mořská sůl obsahuje cca 75 % chloridu sodného a zbylých 25 % připadá na jiné minerály. Běžná kuchyňská sůl obsahuje cca 99 % chloridu sodného a na nějaké další potřebné minerály pochopitelně nezbývá moc místa. Rafinováním se tak ztrácí přibližně 60(!) různých prvků, které tělo potřebuje! Právě zde můžeme hledat jednu z příčin, proč lidé tak rádi solí. Tělo si tím říká o minerály, které by v soli měly být přirozeně obsažené, ale pokud jsou jen ve velmi malém množství, organismus si logicky řekne o vyšší dávku, aby potřebu minerálů uspokojil. A vzniká nám kolotoč - člověk více solí, deficit minerálů se však zvětšuje! Pokud zařadíme do svého jídelníčku nerafinovanou sůl, může dojít k výraznému omezení solení. Což má na náš organismus nepochybně příznivé účinky.


Cukr

Rafinovaný bílý cukr je jednou z vůbec nejpoužívanějších a nejlevnějších surovin. Konzumace cukru na osobu za rok dosahuje až 40 kg v ČR, v USA je to jednou tolik, tj. 80 kg! Doporučené množství je však na hranici kolem 20 kg na osobu za rok.


S cukrem se to má podobně jako se solí. Průmyslově se vyrábí z řepy nebo cukrové třtiny. Bílý prášek či krystalky, tak jak cukr známe nejčastěji, obsahují téměř čistou sacharózu, která je zbavená všech vitamínů a minerálních látek, tyto látky se však přirozeně v řepě či třtině vyskytují, a tyto živiny naše tělo potřebuje, právě ve chvíli, kdy má cukr zpracovat. A máme tu další kolotoč - jíme cukr, ale k trávení a zpracování cukru potřebujeme živiny, které někdo uměle odstranil, tělo si tedy poradí, a vezme tyto látky ze svých vlastních rezerv - myslíte, že tyto rezervy jsou nevyčerpatelné? Cukrem získáme energii, ale zároveň se ochuzujeme o vitaminy řady B a minerální látky jako je vápník, hořčík, fosfor, železo, chrom a mangan. Tato forma energie pro tělo není úplně nezbytná, energii můžeme získat různou škálou polysacharidových potravin a přírodních potravin. Rychle získaná energie z bílého cukru má tendenci se ukládat v těle ve formě tuku, a tím nemile přispívá k nadváze a obezitě. Dalším zdravotním rizikem, který stojí za zmínku je cukrovka - onemocnění, kterým onemocní rok od roku více pacientů, a v poslední době i dětí! Po požití cukru se aktivuje slinivka, která vylučuje hormon inzulín - ten má za úkol snižovat hladinu cukru v krvi, je tedy jasně, že při nadměrné konzumaci cukru může dojít k poruše metabolismu cukrů právě v důsledku špatného fungování slinivky a nedostatku inzulínu.


Jako náhradu bílého cukru můžeme použít např. přírodní třtinový cukr (pozor aby se nejednalo o bílý cukr pouze obarvený nahnědo) nebo suroviny jako jsou např. melasa, med, stévie nebo javorový sirup. Pokud jste po přečtení tohoto článku zauvažovali o omezení cukru ve vašem jídelníčku, pozor byste měli dát nejen na slazení pokrmů a kávy nebo čaje, ale i na průmyslově zpracované potraviny, kde je  bílý cukr obsažený: limonádové nápoje, ve snídaňových cereáliích, v pečivu a sušenkách, v mléčných výrobcích, ale i v běžném pečivu, v konzervách, polotovarech ale i dochucovadlech jako je hořčice, kečup či majonéza.

Mouka

Z minulosti víme, že mouka se dříve mlela na kamenných mlýnech, rozemlelo se celé obilné zrnko a tím tak bylo zachováno mnoho enzymů, vitamínů a minerálních látek, nevýhodou však bylo, že mouka měla mnohem menší trvanlivost a proto cílem mlynářů bylo vymyslet takový proces zpracování obilných zrn, při kterých se doba trvanlivosti prodlouží. Obilné zrno se skládá ze 3 částí – klíčku, otruby a moučného jádra. Procesem rafinování se odstraní dvě části obilného zrna - klíčku a otruby, jsou to ty části, které jsou  nositeli největší biologické hodnoty. Obiloviny všeobecně obsahují mnoho vitamínů skupiny B, vitamín E a některé další prvky – chrom, měď, železo, hořčík, mangan, draslík, selen a zinek. Mimo jiné jsou také spolehlivým zdrojem vlákniny. Z původně bohaté potraviny nám tak zbyde pouze téměř čistý škrob. Pro představu zde uvádím procentuální ztráty vybraných látek po rafinování:

 

bílkoviny 34 % vitamín B5 55 % mangan 82 %
vitamín E 95 % vitamín B6 87 % selen 50 %
vitamín B1 72 % měď 61 % zinek 75 %
vitamín B2 81 % železo 69 % vláknina 77 %
vitamín B3 80 % hořčík 83 %    

 

 

 

 

 

Po procesu rafinování dochází k částečnému obohacení mouky, které je řízeno legislativně. V případě ČR je povinné přidávat vitamíny B1, B2, B3, dále pak železo a kyselinu listovou. I tak se ale zdaleka nedosahuje původních hodnot nerafinované mouky. Opravdu se vám to nezdá, je to takový proces nošení dříví do lesa. A jak nahradit běžnou rafinovanou mouku? Jednoduše moukou celozrnnou (rozemlety jsou všechny 3 části obilného zrna), v mouce je tak zachována většina minerálních látek a vitamínů. U celozrnných mouk se vyplatí investovat do bio kvality, protože zbytky pesticidů můžeme najít právě ve slupkách zrn. Celozrnné mouky mají samozřejmě kratší trvanlivost a i svou specifickou chuť, proto pokud chcete začít používat celozrnnou mouku, zkuste jí nejprve používat společně s bílou, tělo si tak lépe zvykne na novou chuť a na množství vlákniny.


Náš trh nabízí různé typy celozrnné mouky, můžeme tak vybírat od celozrnné pšeničné, přes žitnou, pohankovou, špaldovou, ale i ječnou či rýžovou. Možná si zezačátku nebudete vědět rady jak s těmito druhy mouky naložit, ale postupem času najdou místo u vás v kuchyni, jako dnes bílá pšeničná. Stejně jako u bílého cukru  je i bílá mouka součástí zpracovaných potravin – pečivo, těstoviny, cereálie, sušenky, těsta „v prášku“, apod.  Proto je dobré se při nákupu více zajímat o složení a původ potravin, které denně konzumujeme. A to samozřejmě platí nejen pro mouku.

 


 

Na závěr nutno dodat, že rafinované potraviny skrze nepřirozené chemické procesy celkově přispívají ke snížené funkci imunitního systému, k obezitě a k dalším negativním vlivům. Pokud je naší snahou redukovat přebytečnou nadváhu, měli bychom se takto upravovaným potravinám obloukem vyhnout. V obchodech se zdravou výživou, ale i ve větších marketech najdete již výběr z biopotravin, mezi kterými právě najdete nerafinovanou sůl, celozrnné mouky, a přírodní sladidla jako je javorový sirup, třtinový cukr nebo melasa.

text: Ivo Stanislav
ivo.stanislav@hubnemeuspesne.cz 

0

Diskuse: Bílé zlato?

V diskusi není žádný příspěvek.

předchozí 1/0 další

Pro přidání komentáře je potřeba se přihlásit. Pokud nemáte účet, můžete si ho založit zdarma zde