Hubneme úsěšně - Dětská obezita

Vyhledávaný výraz musí mít minimálně 3 znaky.

Dětská obezita

4. 2. 2013 22:13

Obezitu jako takovou už můžeme dnes bez nadsázky označit za problém celosvětového měřítka. Jedná se o plíživou, neinfekční nemoc, která si však co do nebezpečnosti nezadá s jinými pandemiemi. Nejde ani tak o problém estetična, jako spíš o skutečnost, že se jedná o nemoc, která však není nevyléčitelná. Zjednodušeně by se dalo říct, že k vyléčení stačí, pokud dospělí opravdu chtějí a vedou ke správnému životnímu stylu i své děti.

  
Jak napovídá název, tento článek je věnován zejména dětem. V posledních letech prudce vzrůstá počet těch, které se potýkají s nadváhou či obezitou. Jsme my dospělí opravdu tak lhostejní, že je necháváme napospas jejich tučné budoucnosti?
 

 

Podle Světové zdravotnické organizace (World Health Organisation) trpí v současnosti nadváhou zhruba 20 milionů dětí do pěti let. Zejména od poloviny 70. let se počet těchto dětí zvýšil. Dokonce natolik, že převyšuje odhady z let 80. Obezita se tak stává nejběžnější dětskou nemocí v Evropě. Přestože jsou jí nejvíce postiženy děti kolem 6. roku věku, jsou známy případy i obezních tříletých. Smutným faktem je také to, že nemoci s obezitou spjaté se nevyhýbají ani dětem. V důsledku nezdravého způsobu života se pak i díky předškolákům rozšiřují řady jedinců v rizikové skupině lidí ohrožených cukrovkou, vysokým krevním tlakem morfologickými a metabolickými změnami, nesprávným růstem a vývojem pohybového aparátu (to je způsobeno přetížeností jednotlivých partií). V některých zemích EU dosahuje dětská obezita až 25%!

Definovat dětskou obezitu je věc poměrně složitá. Neulehčuje ji ani to, že nemáme k dispozici žádné tabulky, podle kterých by se dítě mohlo zařadit do kategorie normální vs „nenormální“ váhy. Také vyhodnocování podle BMI (Body Mass Index – statistický ukazatel míry podvýživy či obezity) je problém, neboť byl původně koncipován jako metoda pro dospělé, takže nepočítá se specifiky dětského vývoje a růstu. Jedinou metodou, která se v České republice využívá, tak zůstává srovnávání dítěte ve skupině vrstevníků. Výsledky jsou tedy validní pouze na našem území – např. v USA , kde je celá populace podstatně tlustší než u nás, by české obézní dítě vůbec nemuselo být bráno jako obézní.

Z hlediska rodinné dispozice můžeme snadno najít jasnou souvislost ve vztahu obézní dítě-obézní rodič. Pokud jsou rodiče dítěte obézní, je vysoká pravděpodobnost, že dítě se bude s obezitou potýkat také. Další vliv na obě skupiny je tlak medií a reklam, které propagují převážně potraviny, které jsou přehlcené nasycenými tuky a překypují množstvím cukru. Pokud reklamě nedokáže odolat dospělý jedinec, těžko to může zvládnout malé dítě, které z reklamy nemá vůbec žádný rozum.

Nedostatek pohybu u dětí je velký problém!

Podíváme-li se na vztah mezi dobou strávenou u televize a problematikou obezity, musíme zároveň zmínit statistiky. Bylo zjištěno, že americké děti stráví do svých sedmnáctin u televize v průměru 15 – 18tis. hodin. Také u nás je tento trend velmi rozšířený, spolu s obdobnými aktivitami – hraním her na počítači a playstationu. Ukázalo se, že dětem, které mají vlastní televizi ve svém pokoji, hrozí mnohem větší riziko rozvoje obezity. Nejde ani tak o samotný nedostatek pohybu se sledováním televize spojený, jako spíš o fakt, že jsou děti vystaveny všudypřítomným atakům v podobě podbízivých reklam.

Na obranu rodičů je nutno zmínit, že vychovat potomka v dnešní hektické době reklam, je těžké samo o sobě. A co teprve, chce-li takový rodič vést dítě ke zdravému životnímu stylu! Přesto to však není nemožné. Základem je vytvořit podnětné prostředí, kde je kladen důraz na pravidelnost a vyváženost stravy, kde je v jídelníčku dostatek ovoce a zeleniny. Zázemí, kde se dbá na pitný režim, ve kterém vedou čaje, vody a džusy nad přeslazenými sycenými limonádami. Pokud se v takové rodině najde ještě radost z pohybu a smysl pro míru konzumace toho „nezdravého“, máme skoro vyhráno.

Z biologicko-psychologického hlediska nemůžeme přehlédnout ani skutečnost, že dětství je období, kdy lze jedince nejsnáze ovlivnit. Zároveň se jedná o dobu, která pokládá základy celému pozdějšímu životu. Proto i podpora zdraví je v tomto věku nejefektivnější. Neměli bychom tedy podceňovat výchovu ani v této oblasti. Samotné chuťové a stravovací návyky se u dětí utváří mezi 2. - 3. rokem, proto by důraz na skladbu jídelníčku měl být zejména tehdy. Pokud se malé dítě naučí snídat chléb s máslem a marmeládou, je opravdu málo pravděpodobné, že v dospělosti bude jeho prvním denním jídlem müssli s jogurtem nebo ovesná kaše.

 

Dětská obezita přináší řadu problémů se kterými se dítě musí vypořádat, je zdrojem psychosociálních problémů u dětí.

S obezitou úzce souvisí: 

  • horší prospěch ve škole 
  • posměch spolužáků - dítě ztrácí sebedůvěru, je osamělé (v důsledku vyloučení z kolektivu), nervózní, čímž se vystavuje neurologickým problémům 

Do obezitou ohrožené skupiny dětí řadíme ty, u nichž:

  • jeden z rodičů (nebo oba) má nadváhu či je obézní 
  • žije-li dítě v domácnosti s nízkým příjmem 
  • měla-li matka nadváhu před početím dítěte 
  • pokud matka prodělala těhotenskou cukrovku
  • nebylo-li dítě kojeno 
  • pokud má dítě špatnou skladbu stravy s vysokým příjmem kalorií a nízký výdej energie 
 
Na závěr nezbývá než připomenout stokrát omílanou pravdu – dítě je obrazem svých rodičů. Pokud svým dětem poskytneme správný příklad, šance, že půjdou v našich stopách, se rozhodně zvýší. Pokud už dítě problém má, je důležité si to přiznat a začít situaci aktivně řešit. Neomlouvejte situaci a neuklidňujte se frází: „on/ona to vyběhá“, ale vemte dítě a vyběhněte s ním. 
 
(Daniela Mrázová, čerpáno z internetu a z literatury: Jak na nadváhu a obezitu)
0

Diskuse: Dětská obezita

V diskusi není žádný příspěvek.

předchozí 1/0 další

Pro přidání komentáře je potřeba se přihlásit. Pokud nemáte účet, můžete si ho založit zdarma zde